Známá blondýna se do Afriky vybrala spolu s manželem ještě začátkem roku. Dobrodružná cesta byla pro ni již od začátku nezapomenutelným životním zážitkem, o kterém nám vyprávěla osobně.
Kdo byl iniciátorem cesty a proč právě Afrika? Afrika je moje láska již několik let, takže cestu jsem iniciovala já. Od doby, kdy jsem před šesti lety byla v Namibii, jsem se do Afriky chtěla vrátit a ukázat ji manželovi Ondrovi. Je to návykové místo, jakmile ho jednou vyzkoušíte, hned se vám dostane pod kůži. Na Afriku si člověk ale musí najít skutečně dostatek času. My jsme tam byli něco přes 3 týdny, a to si myslím, že je minimum. Hlavně v Africe a nikam nespěchá, a tomuto templu se musíte přizpůsobit i vy a vaši cestu.
Měla si i tak od cesty velké očekávání? Trochu jsem věděla, do čeho jdu, takže jsem se spíše velmi těšila. Hlavně na horské gorily v Ugandě, na Safari, no a také na náš dobrodružný výšlap na Kilimandžáro. Na Safari je úžasné úplně všechno. Nejvíce mě však tentokrát fascinovalo migrovat pakoňů. Bylo něco, co tě na této cestě překvapilo nejvíce? I když si věděla, do čeho v podstatě jdeš … Asi nejvíc mě překvapila právě náročnost cesty na vrchol Kilimandžára. Všichni říkali, že je to turistická procházka a nakonec jsme tam skoro „zemřeli“. Nečekali jsme, že nám nadmořská výška dá tak velmi zabrat. Celkově to vůbec nebylo jednoduché. Šli jsme tzv. Machame route, která trvá 6 dní. Byl to jeden z nejintenzivnějších zážitků v mém životě. Víš, jak se říká, že by měl člověk žít tady a teď a nikdo vlastně neví, jak se věci dějí … Tak „Kili“ mě to právě naučilo. Tam se člověk soustředí na každý krok, na každou vteřinu strávenou na cestě. Nemůžeš myslet na to, co bylo, co bude, protože na to nemáš absolutně sílu.
Litovala si během cesty, že jste se na to vůbec dali …? I když tam bylo mnoho krizových chvil, tak jsem stále pociťovala vděčnost, že tam můžu být a zažít to. Přesně tyto cesty, zážitky tě posouvají dál, vzdělávají tě a dělají z tebe fyzicky i psychicky silnějšího člověka. Měla jsem však strach o Ondry, protože od druhého dne ho silně bolela hlava a v podstatě mu na to nezabíraly žádné léky. V den summitu měl dokonce halucinace, a to byl okamžik, kdy jsem mu i nabídla možnost, že se otočíme a vykašlu se na to.
