Poukazujete na vážné ekologické problémy a dalo by se říci, že lidí motivujete ke změně životního stylu. Kdy tento pocit rozšířit povědomí ekologických krizí přišel? Nikdy v životě mě nenapadlo, že bych dělala eko osvětu … pokud se tedy nepočítá, že své okolí vždy informuji o eko Trip, které jsem absolvovala – o čem byly a proč jsou důležité. K zvířatům inklinuji celý život, ale až od 25-ti letech jsem toužila jít na misi přes organizaci Earthwatch, pod záštitou níž probíhá po celém světě přibližně 40 výzkumů. Ty jsou zaměřeny na ochranu biodiverzity, řeší změnu klimatu či jednotlivé druhy zvířat téměř na všech kontinentech. Umožňují běžným lidem stát se na pár dní členem reálné výzkumné skupiny. Poplatek sice není nízký, protože pomáhají dané výzkumy realizovat, samotné poplatky jednotlivců by to však rozhodně neutáhli.
Jako první jsem navštívila Kostariku, kde potřebovali pomoc nejnaléhavější. Pobyt trval 12 dní s tím, že se pracovalo zejména v noci, přes den se konaly jen drobné práce. Práce v noci byla fyzicky náročnější, chodilo se po písku za úplné tmy, pokaždé jsme prošli minimálně 15 kilometrů. Probíhá tam totiž výzkum, kde se snaží zjistit proč došlo v průběhu pár let téměř k úplnému vyhubení největšího druhu želvy – kožatky velké. Tento druh totiž plave v hlubokých vodách a nemá přirozeného nepřítele. Každá jedna kožatka se označkuje a sleduje se její následný pohyb, kolik vajíček položí, kolik želv se z nich vylíhne a podobně. Byla to fantastická zkušenost. Setkat se s kožatkou živě je jako setkat dinosaura, nakolik je to druh, který žije téměř v nezměněné podobě tisíce let. Jsem vděčná, že jsem to štěstí měla. Zní to opravdu jako jedinečná zkušenost. Máte ještě nějaké jiné zážitky, které ve vás zanechaly výraznou stopu? Na pár dní jsem byla pomáhat jako dobrovolník v záchranné stanici tuleňů Seal rescue station v Irsku.
Je to jedna z nejúspěšnějších stanic na světě, vozí jim zraněné a opuštěné mláďata tuleňů z celé země, ve stanici jejich měsíce připravují na jejich život v moři. Musí mít dobrou váhu, musí se umět sami najíst, musí být samozřejmě zdraví a pokud je vše v pořádku, vypouštějí je do divočiny, kam patří. Mezitím byla na Slovensku otevřena například i záchranná stanice kočkovitých šelem Malkia park, kde začali přijímat nechtěné zvířata ať už od soukromníků, zoo nebo z cirkusů. Šla jsem se tam podívat asi týden po otevření a chodím dodnes. S majitelkou jsme se spřátelili a svého času jsem chodila občas pomoci jako dobrovolník na drobné práce – česat osli, které přišly se zebrou či velblouda, která byla odebrána z cirkusu. V poslední době to sice kvůli svému občanskému sdružení příliš nestíhám, ale doporučuji to každému.
Jak vlastně vznikl nápad založit vaše občanské sdružení Planet Lover? V rámci jednoho ze svých projektů jsem se přes produkty rozhodla poukázat na ohrožené druhy zvířat. Vybrala jsem si ledního medvěda, který patří k ohroženým, aru modrokrkú, která se nedávno ocitla na pokraji vyhynutí a tygra, který přesto, že patří k oblíbeným kočkovitá šelma je také v ohrožení. Vytvořili jsme design s těmito zvířaty na různých produktech, kterými poukazujeme na daný problém. Odhaduje se totiž, že do 10 let vyhyne přibližně milion zvířat a rostlin. To je brutální číslo! Zda se to lidem líbí nebo ne, jsme součástí ekosystému, kde je člověk na vrcholu potravního řetězce … a pokud přestane fungovat značná část našeho celého ekosystému, lidé přežijí jen velmi těžko. Z produktů jsme chtěli věnovat 20% nějaké organizaci a zvažovali jsme, co bude mít největší smysl. Po měsících Hutan vzniklo Planet Lover, občanské sdružení, které se věnuje vzdělávání studentů středních škol a následné soutěži o pobyt na výzkum.
